K tomu, abychom skutečně zažívali spokojenost a radost ve vztazích, existuje jediný recept, a tím je láska, kterou dáváme sami sobě. Vůbec není řeč o sobecké sebestřednosti. Myslím tím laskavost, jemnost a trpělivost, kterou můžeme projevovat sami sobě. Každou chvílí, každou myšlenkou, každým skutkem, který uděláme.
Namísto vnitřního kritika vůči sobě budeme ve svém vnitřním monologu laskaví. Namísto přepínání svých psychických a fyzických sil si dovolíme odpočívat, když potřebujeme. Myšlenky na to, že nejsme dost (dobří, hezcí, šikovní…), nahradíme oceněním a laskavou podporou vůči sobě. Začneme se k sobě chovat tak, jak bychom přistupovali k té nejmilovanější osobě v našem životě.
Náš svět se díky tomu promění. Najednou uvidíme lásku a laskavost všude kolem sebe. A je dost pravděpodobné, že to nebude jen naše autosugesce, ale že k nám druzí lidé opravdu začnou přistupovat s větší pozorností, láskou a úctou. Protože budou reagovat na naše energetické pole a vyzařování.
Když změníme postoj k sobě, změníme i to, jak k nám přistupují druzí. Buď jim dáme, nebo nedáme příležitost nás milovat a obdarovávat svými dary. Díky zdravé sebelásce budeme mít dobře nastavené hranice. Nebudeme si brát chování druhých osobně. Budeme mnohem čitelnější v tom, co potřebujeme, a s vděčností to dokážeme přijmout…
To, kolik lásky proudí v tvém životě, máš jen a jen ve svých rukách. Nezávisí to na ostatních. Nezávisí to na podmínkách. Kdykoliv můžeš udělat další krok k tomu, aby v tobě i kolem tebe bylo víc lásky a radosti.