Pro ty ostatní může být kniha podnětem k přemýšlení nad tím, jestli musí kapry umisťovat do vany s chlorovanou vodou, která jim popálí žábry a kde často zažívají teplotní šok. Případně co udělat pro to, aby Vánoce byly šťastné a veselé nejen pro ně, ale třeba i pro kapry. Nebo alespoň méně trýznivé a bolestivé…
Nádherné pohádky, které by neměly chybět v žádné knihovničce, jelikož problémy, které Mušlenka řeší jsou na denním pořádku v mnoha rodinách a mnohdy nám dospělým dokážou pěkně zavařit a často si nevíme rady, jak svým dětem pomoci.
Autorka píše čtivě a jednotlivé cviky popisuje srozumitelně, takže hned pochopíte, jak daný cvik provádět a na co se při cvičení zaměřit. Nechybí ani barevné fotografie, které vizuálně znázorňují provedení jednotlivých cviků.
Mezi řádky je znatelná její otevřenost, dobrota a laskavost. Zatímco je pročítáte, dost možná zabloudí i Vaše myšlenky k přemítání nad daným tématem a troufám si říci, že tak vlastním uvědoměním může čtenáře přivést k osobnímu rozvoji a navýšení emoční inteligence s větším účinkem než mnohé cílené motivační knihy.
Kniha je psaná osobně, jako rozhovor s příjemným a velmi chytrým kamarádem. Přístup Jana Vojáčka je ryze lidský, místy i hravý (například termín člověkologie se mi moc líbí), soucitný, ale přesto vás nekompromisně povede za poznáním toho, co u vás nefunguje tak, jak by mohlo.
Jsem ráda, že se dá přečíst pěkné krimi a nemusí být jenom ze severu. Máme tu sexy kriminalistu, vraždu a někde i vraha. Kniha se četla moc hezky. Žádné dlouhé kapitoly, které by nudily, v každé se něco dovíme, žádná tam není zbytečně. Hezky se proplétáme dějem a můžeme odhalit i možného vraha.
Ostravský gastrošef má řekněme svou hatapatlatilku – tedy výrazy v kuchařce jako popel z dědka, sůl polskeho cestařa jsou naprosto normální a dodávají celému kuchtění šmrnc, ale nebojte na konci knihy má vysvětlení pro tyto výrazy. ??
Osobně mě asi nejvíce zasáhl rozhovor s psychogynekoložkou Helenou Máslovou, ale skvělé byly i ty s Radimem Honzákem, vztahovou lektorkou Denisou Říha Palečkovou či již zesnulým psychologem Radimem Ptáčkem. V knize na závěr nechybí ani čistě edukační kapitola psychosomatického minima, kterou jsem hodně ocenila.
Proto vysoce oceňuji svěží vítr v podobě knihy Dva na vraždu, která k vyobrazeným případům přistupuje jinak. Autoři v knize sami přiznávají, že se rozhodli si z nepřeberného množství případů vybírat a než se stát dalším sborníkem, budou raději důkladnou prací zasahující do hloubky podstat vybraných případů.
Oceňuji také jasný koncept, díky němuž působí kniha jako promyšlený celek, a ne jako náhodně poskládaný výběr. Myslím, že záměr autorů uchopit tyto případy komplexně a zpracovat je tak, aby už nikdo další nemusel, byl naplněn na 110 %.