Kniha je naprosto skvělá a musím říci, že už hodně dlouho nečetla tak inspirativní a motivující publikaci, která popisuje problematiku dnešních dětí a jejich života. Její čtení jsem si moc užila a hodně myšlenek jsem si z této příručky odnesla.
Knížka je milá, plná tipů, seznamů, DIY projektů i inspirace. Ať už máte balkon, nebo terasu, určitě v ní najdete inspiraci a myslím, že by to byl i hezký dárek pro někoho, kdo chce svůj balkón využívat naplno.
Mně osobně kniha překvapila tím, že mě vážně bavila. Do padesátky mám sice ještě daleko, ale i tak dovedu ocenit radu sdělenou bez obalu a zároveň s elegancí, takový ten pocit, když máte starší kámošku, co se vyzná a nestouplo jí to do hlavy. Taková ta kniha byla a kupodivu jsem ji „slupla“ za dvě hodiny v autobuse.
Tahle knížka není jen příběh. Je to zážitek, atmosféra a takové to tiché mrazení, které se tě drží i potom, co zavřeš poslední stránku. Má v sobě temnotu, něco podmanivého a hlavně nutí přemýšlet.
Kniha je opět plná detailů, autentických popisů z míst činů, výslechů i dobových souvislostí. Nechybí ani fotografie, které celému vyprávění dodávají ještě silnější atmosféru a pomáhají si jednotlivé případy lépe představit. Právě tahle kombinace faktů a vizuálních prvků dělá ze čtení opravdu intenzivní zážitek.
Jak říká, někdy je to “krásná detektivní práce”. O to víc ho pak těší každy pozitivní výsledek. Ráda čtu o reálných situacích, takže tuhle knihu jsem si fakt užila. A co je nejlepší, že polovinu odměny z této knihy věnuje dětskému hospici Dům pro Julii.
Kromě postupu je uveden seznam potřebných surovin, tipy na úpravu i průvodní text představující zvyklosti spojené s daným jídlem. Grafika knihy odkazuje na folklor, ať už v aranžmá fotografií, které často využívají modrotisk, dřevo a jednoduchou keramiku nebo ve zvoleném medově žlutém pruhu (současná barva Zlínského kraje).
Čtenář doslova cítí tíhu okamžiků, kdy musí zdravotníci jednat okamžitě a bez zaváhání. Právě tahle kombinace adrenalinu, lidskosti a odbornosti dělá urgentní medicínu něčím neuvěřitelně atraktivním, a zároveň děsivým.
Klíčový byl pro mě zejména rozhovor s psychoterapeutem Ondřejem Fafejtou o vysoce citlivých lidech. Téma ve mně rezonuje a zjišťuji další a další informace. Je úžasné, že žijeme v době, kdy už se tolik věcí ví, je tolik zpracovaných témat, o kterých se před 20lety snad ani nevědělo nebo je nikdo neřešil.
Egypťané věděli, proč kočky uctívají. Jsou to tvorové natolik rozmanití, že by se studiem jejich životního přístupu uživila celá větev filozofické fakulty – např. to zmítání mezi sebestředností a dobře načasovaným projevem lásky, mnohdy nedoceněným.