Mrazilo mě hned u prvního odstavce, ale stejně jsem pokračovala dál. Tohle je kniha, která není jen prázdnou senzací, která uspokojí dnešní lačnost po cizím neštěstí. Je to kniha plná citlivě podaných informací, ze které se dozvíte i něco nového.
Krásně popsané, jak probíhalo vyšetřování jednoho z nejznámějších případů kriminální policie u nás. Pořád mě překvapuje, co všechno bylo potřeba vyřídit a zařídit. Co všechno muselo vyjít, aby to vyšlo. Aby se nikdo neprořekl. Wow!
Pro ty ostatní může být kniha podnětem k přemýšlení nad tím, jestli musí kapry umisťovat do vany s chlorovanou vodou, která jim popálí žábry a kde často zažívají teplotní šok. Případně co udělat pro to, aby Vánoce byly šťastné a veselé nejen pro ně, ale třeba i pro kapry. Nebo alespoň méně trýznivé a bolestivé…
Nádherné pohádky, které by neměly chybět v žádné knihovničce, jelikož problémy, které Mušlenka řeší jsou na denním pořádku v mnoha rodinách a mnohdy nám dospělým dokážou pěkně zavařit a často si nevíme rady, jak svým dětem pomoci.
Autorka píše čtivě a jednotlivé cviky popisuje srozumitelně, takže hned pochopíte, jak daný cvik provádět a na co se při cvičení zaměřit. Nechybí ani barevné fotografie, které vizuálně znázorňují provedení jednotlivých cviků.
Mezi řádky je znatelná její otevřenost, dobrota a laskavost. Zatímco je pročítáte, dost možná zabloudí i Vaše myšlenky k přemítání nad daným tématem a troufám si říci, že tak vlastním uvědoměním může čtenáře přivést k osobnímu rozvoji a navýšení emoční inteligence s větším účinkem než mnohé cílené motivační knihy.
Kniha je psaná osobně, jako rozhovor s příjemným a velmi chytrým kamarádem. Přístup Jana Vojáčka je ryze lidský, místy i hravý (například termín člověkologie se mi moc líbí), soucitný, ale přesto vás nekompromisně povede za poznáním toho, co u vás nefunguje tak, jak by mohlo.
Jsem ráda, že se dá přečíst pěkné krimi a nemusí být jenom ze severu. Máme tu sexy kriminalistu, vraždu a někde i vraha. Kniha se četla moc hezky. Žádné dlouhé kapitoly, které by nudily, v každé se něco dovíme, žádná tam není zbytečně. Hezky se proplétáme dějem a můžeme odhalit i možného vraha.
Ostravský gastrošef má řekněme svou hatapatlatilku – tedy výrazy v kuchařce jako popel z dědka, sůl polskeho cestařa jsou naprosto normální a dodávají celému kuchtění šmrnc, ale nebojte na konci knihy má vysvětlení pro tyto výrazy. ??
Osobně mě asi nejvíce zasáhl rozhovor s psychogynekoložkou Helenou Máslovou, ale skvělé byly i ty s Radimem Honzákem, vztahovou lektorkou Denisou Říha Palečkovou či již zesnulým psychologem Radimem Ptáčkem. V knize na závěr nechybí ani čistě edukační kapitola psychosomatického minima, kterou jsem hodně ocenila.