Vítejte v roce 1965. Čekají nás velké změny. Mluví se o nich stejně

tak v Kremlu jako v Bílém domě. Problémů se nahromadilo příliš

mnoho. Už se to nedá odkládat.

Jinak je to ale rok filmů jako Báječní muži na létajících strojích

nebo Muž z Hongkongu, rok nezaměnitelných písní jako Yesterday,

Satisfaction či Hvězda na vrbě... Dívky nosí minisukně, hoši

experimentují s délkou vlasů – a tisíce mladých Američanů čekají

povolávací rozkazy do Vietnamu.

Československo má postavit na nohy Šikova hospodářská reforma.

Nikdo neví, co bude, ale převládá optimismus. Za velkého

nadšení proběhne spartakiáda. V soutěži Zlatý slavík zvítězí Karel

Gott a Eva Pilarová. V Praze koncertuje Louis Armstrong. V kinech

se hraje Perný den, premiéru má Vinnetou... Je co číst. Vznikají

nová divadla i galerie. V televizi se začíná vysílat Večerníček.

V obchodech je více zboží. I cestování je snadnější. Ale je to právě

kultura, která dává lidem pocit jistoty, že teď už všechno bude

dobré. Filmy jako Podskalského Bílá paní, Formanovy Lásky jedné

plavovlásky nebo Obchod na korze režisérů Kadára a Klose, filmy

„nové vlny“... Konečně pravda. Že to pro někoho vyznívá „protistátně“,

je už tak nějak v logice věci.

Třetina obyvatel Československa se narodila po válce. Těm to

všechno připadá samozřejmé. Ti starší kroutí hlavami. Návrat

k normálnosti? No, kéž by to vydrželo...