Jan Richter


Pochází z Třebíče, kde vystudoval gymnázium, a poté zamířil na medicínu do Brna. Lékařem chtěl být od dětství – v rodině je už čtvrtou generací, která obléká bílý plášť. Na necelé tři roky si zkusil práci ve farmaceutické firmě, čímž se stal pro většinu příbuzných černou ovcí. Brzy ale pochopil, že jeho místo je mezi pacienty. Dnes působí v Nemocnici Milosrdných bratří, menším zařízení, které mu umožňuje vidět pacienta jako celek, nejen jako diagnózu. Po pěti letech na interně říká, že lékař málokdy člověka vyléčí, spíš mu zachrání život. A právě proto věří, že opravdová pomoc musí začít dřív – u prevence. Jeho dlouhodobým cílem je vybudovat kliniku, kde se bude lidem pomáhat dřív, než onemocní, a kde bude péče o zdraví stejně samozřejmá jako léčba. O své práci píše od chvíle, kdy nastoupil do nemocnice, a psaní bere jako terapii. Pomáhá mu vydechnout a zpracovat to, co v hektickém provozu ordinace nestihl. Je otcem dvou úžasných dětí, které svou profesí i nočními službami ochuzuje o společný čas. Věří, že mu to jednou odpustí. A možná na něj budou i hrdé. Stejně jako je i on hrdý na své rodiče.